Hlavními poruchami příjmu potravy jsou mentální anorexie a mentální bulimie.
Přijímání potravy je základní podmínkou pro udržení tělesného a psychického zdraví. Příčinou závažných poruch a nemocí může být i nedostatek energie a živin přijímaných z potravy. Proto jakákoliv porucha v oblasti příjmu potravy může zapříčinit řadu negativních důsledků.

Poruchy příjmu potravy postihují hlavně mladé dívky a ženy, které zpravidla touží být extrémně štíhlé. Mentální anorexie i mentální bulimie mají mnoho společného a u konkrétního jedince se mohou vyskytovat společně. Při obou poruchách se objevuje nadměrný strach z tloušťky, nadměrná pozornost, kterou jedinec věnuje vlastnímu vzhledu a kontrole tělesné hmotnosti. Poruchy se liší metodami, které tento člověk používá ke kontrole své hmotnosti.

Zásadním omylem, se kterým se setkáváme u jedinců trpícími poruchami příjmu potravy, je mylná domněnka, že přijímání nebo nepřijímání potravy mají vždy pod svou kontrolou a že fázi hladovění mohou kdykoli ukončit. Bohužel tomu tak není. Pokud se rozjede patologický fyziologický mechanismus, pak celý proces již nejde vůlí ovlivnit ani zastavit. Musí pak přejít do péče lékařů.

Za rizikové postoje a chování před vznikem těchto poruch bývá držení nerozumných diet, nespokojenost se sebou, touha po dokonalosti, snížené sebevědomí, negativní hodnocení tělesného vzhledu ze strany veřejnosti. Tento jedinec má sklony k perfekcionismu a trpí přílišnou kritičností.

Společenské prostředí má bohužel pravděpodobně velký podíl na vzniku mentální anorexie a mentální bulimie, velkou roli zde hrají vrstevníci a sourozenci. Jakákoliv negativní poznámka týkající se jejich vzhledu nastartuje sklon k této poruše přijímání potravy.

Mentální anorexie se vyskytuje hlavně u dívek a mladých žen. Kritický bývá přelom puberty a adolescence. Mentální anorexie se vyskytuje výjimečně i u mužů, jedná se však o daleko méně případů.

Slovo anorexie znamená nechutenství, ztrátu chuti k jídlu nebo odpor k jídlu. Dochází zde k úmyslnému snižování hmotnosti, jedinec se vyhýbá některým jídlům nebo omezuje příjem veškeré potravy, nadměrně cvičí nebo užívá léky na odvodnění. Ve svém hubnutí pokračuje, i když už je extrémně vyhublý a začíná se u něj objevovat podvýživa. Tito lidé jsou ke svému stavu nekritičtí, nadále odmítají potravu, jsou schopni i lhát a podvádět. Zpočátku vědomě a záměrně odmítají potravu, po delší době však dochází ke ztrátě chuti k jídlu nebo až k odporu k jídlu. Jedinec se dostává do stavu, kdy již vznikl patologický proces, který nejde vůlí zastavit. V důsledku dlouhodobé podvýživy dochází k tělesným i psychickým změnám a stav může skončit až smrtí. Pokud se mentální anorexie projeví ještě před pubertou, pak mohou být pubertální změny opožděny nebo zastaveny. U dívek se nevyvíjejí prsa, nenastane menstruace nebo se zastavuje růst. Po uzdravení se sice pubertální vývoj dokončuje, ale některé následky mohou trvat celý život. Velmi dlouho trvá, než se organismus i psychika uzdraví.

Mentální bulimie je také porucha příjmu potravy. Může se vyskytovat samostatně nebo v kombinaci s mentální anorexií nebo může na mentální anorexii navazovat. Hlavními projevy je silné a neovladatelné nutkání se přejíst, vůlí neovladatelná touha po jídle a záchvaty přejídání, chorobný strach z tloušťky a následný pocit viny z přejídání. Řešením je pak vyvolání zvracení nebo užívání pročisťujícího prostředku nebo i dočasné hladovění. Záchvaty přejídání se obvykle odehrávají v tajnosti. Záchvaty přejídání souvisejí s výskytem stresových situací. Porucha často propukne po závažných životních změnách spojených se stresem. Spouštěčem může být zahájení studia, odchod od rodiny, změna bydliště nebo zaměstnání a podobně. Záchvaty se často vyskytují bezprostředně po stresové události. Lidé s mentální bulimií obtížněji rozlišují emoční reakce od tělesných pocitů. Na negativní emoční prožitky mohou reagovat jako na pocit hladu.

Záchvaty přejídání se vyskytují ve dvou variantách. Buď dochází k záchvatu náhle, kdy jedinec musí rychle něco hltavě sníst. Při druhé variantě je přejídání cíleně připravené. Záchvaty přejídání trvají různě dlouho. Někdy trvají jen několik minut a jindy mohou trvat až několik hodin. V průměru trvají přibližně jednu hodinu.

Vzhledem k velkému množství jídla, které jedinec zkonzumuje v průběhu záchvatu, může někdy nastat i samovolné zvracení. Někteří jedinci střídají období přejídání a období držení hladovky, snaží se tak udržet tělesnou hmotnost.

Vůlí obtížně ovlivnitelné opakující se pohyby nebo záškuby svalů řadíme mezi tak zvané tikové poruchy. Mohou se projevovat i jako mimovolná hlasová produkce nebo komplexnější vzorce chování. Rozeznáváme přechodné tikové poruchy, které se vyskytují maximálně 1 rok a chronické tikové poruchy, jenž trvají déle než 1 rok až trvale. Nejzávažnější tikovou poruchou je Tourettův syndrom.

Tiky jsou málo ovlivnitelné, rychlé a nerytmické pohyby nebo záškuby svalů nebo mimovolná hlasová produkce, která neslouží ke komunikaci. Tiky se neobjevují v průběhu spánku. Postižený jedinec může částečně vůlí tiky ovládnout nebo potlačit, ale protože jsou jakýmsi ventilem vnitřního psychického napětí, může se místo ovládnutého tiku objevit tik nový. Proto se při léčbě nezaměřuje lékař na léčení určitého tiku, ale na odstranění psychického napětí, které tik podmiňuje.

Tikové poruchy se častěji vyskytují u chlapců a více v dětství než v dospělosti. V dospělosti se můžeme s tikovými poruchami setkat v případě degenerativních změn mozku, například při alkoholismu. Tiky rozdělujeme na jednoduché a komplexní a na motorické a vokální. Je však někdy obtížné rozlišit, zda se jedná o tik jednoduchý nebo komplexní.

Motorické jednoduché tiky se projevují jako opakované, mimovolní a neúčelné pohyby rukou, ramen, nohou i celého těla nebo záškuby svalů, hlavně v obličeji. Jedná se o mrkání, trhavé pohyby šíje, záškuby úst, grimasy v obličeji, krčení nosu, pohazování hlavou nebo vlasy, pohyby rameny, mračení se nebo strnulý úsměv. Objevují se ve chvíli, kdy je jedinec nervózní, nejistý, rozpačitý. Motorické komplexní tiky vypadají jako účelný pohyb, např. sahání si na nos, mnutí kořene nosu, žmoulání ucha nebo neúčelné upravování si vlasů, svírání nebo mnutí rukou, přešlapování, poposedávání nebo poskakování. Mohou se ale také projevovat jako nápadné formy chování, a to točení se, předklánění se, olizování se, plivání.

Vokální jednoduché tiky jsou mimovolní, opakované, neúčelné hlasové projevy. Patří sem pokašlávání, mručení nebo mlaskání, syčení, hekání. Dalším projevem bývá opakování slov nebo vkládání slov do vět, která tam významem nepatří a časté opakování slovíček takže, tedy, jako, ano, že ano a podobně.

Vokální komplexní tiky se projevují opakováním vlastních slov nebo slov slyšených a celých vět. Postižený člověk může i vykřikovat neslušná slova.

Tiky bývají podmíněny zvýšeným psychickým a emočním napětím. Mohou se vyskytovat samostatně, ale častěji se vyskytují společně s jinými psychickými poruchami, zejména emočními. Výskyt tiků se zvyšuje při stresu, trémě a podobně. Při vykonávání činnosti, které dítě baví a zajímá a je jimi plně zaujato, zpravidla tiky mizí. Tiková porucha, která se projevuje relativně krátce, tedy maximálně 12 měsíců, je nazvána přechodná tiková porucha s označením F95.0 a pokud se projevy tiků objevují u daného jedince déle než 1 rok, jedná se o chronickou tikovou poruchu s označením F95.1. Chronická porucha začíná již v dětství a přetrvává do dospělosti, případně i stáří.

Kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha je nejzávažnější a nazývá se také Tourettův syndrom. Je označován F 95.2. Tato psychická porucha se projevuje od dětství až do stáří, ale v průběhu života se projevy mění. Někdy porucha začíná až v adolescenci. Střídají se období, kdy je psychický stav daného jedince lepší, s obdobími, kdy se stav zhoršuje.

Při Tourettově syndromu se vyskytují motorické komplexní tiky i tiky vokální. Dochází při nich k rozmáchlým pohybům, opakování a vykřikování slov nebo vět v nevhodných situacích a slova a věty mohou být někdy i vulgární. Porucha se projevuje častěji u chlapců.

Poruchy se stereotypními pohyby (F98.4) nepatří k tikovým poruchám. Tyto poruchy se projevují vůlí ovládanými pohyby. Nejedná se tedy o mimovolní pohyby nebo tiky. Je to například pohupování celým tělem nebo hlavou, tlučení hlavou, pleskání rukama, kousání do rtů, rukou nebo jiných částí těla. Pohyby jsou často rytmické, opakují se a jsou bez zjevného účelu.