Snoezelen

Snoezelen je multisenzoriální místnost určená k poskytování pozitivně naladěného prostředí. To může mít pozitivní vliv na relaxaci, poznávání, stimulaci smyslů, odbourávání rizikových projevů jedince, posílení schopnosti adaptace, socializaci, interakci a přináší klientům i nové zkušenosti a prožitky. Tato místnost by měla být bezpečná, bezbariérová, dostatečně izolovaná od rušivých vlivů okolí, zatemněná. Zařízení by mělo být jednoduché s možností variability a se snadnou údržbou. V současnosti je snoezelen využíván zejména u dětí se zdravotním postižením, ale i u dospělých osob se zdravotním znevýhodněním, u pacientů léčeben dlouhodobě nemocných, u klientů rehabilitačních stacionářů apod.

Hlavním principem práce ve snoezelenu je vytvoření prostředí, které nabízí širokou škálu smyslových podnětů, tzv. senzorickou stimulaci. Smyslové zážitky mají být hluboké, prožité. Zásadním cílem snoezelenu není zlepšení dovedností, výkonu či naučení se něčemu novému, ale hodnota spočívá ve využití volného času, v různých aktivitách nebo příjemném uvolnění.

Při práci s klienty ve snoezelenu není třeba nabízet příliš mnoho podnětů. V Interiéru místnosti se může využívat např. hudba, světelné stimuly, manipulační předměty, polštáře či matrace, čichové, zrakové a hmatové stimuly. Klient má možnost vlastního rozhodování a volby činností, důležité je udržet mezilidský kontakt, respektování přání klienta a akceptování jeho individuálních potřeb.

Na počátku roku 2009 bylo na PedF UK v Praze šetření k využití terapií na školách pro žáky s vícečetným postižením v České republice. Jednalo se o dotazníkové šetření, které ukázalo na kolik je metoda snoezelenu využívána ve vzdělávání vícečetně postižených v Čechách. Šetření se zúčastnilo 44 náhodně vybraných českých škol a školských zařízení, které pracují s dětmi a žáky s vícečetnými postiženími, nejčastěji všech pásem mentálního postižení v kombinaci s tělesným nebo smyslovým postižením, s poruchami autistického spektra, s poruchami chování na bázi ADHD provázejících jiné postižení apod.

Bez podrobného statistického hodnocení lze uvést, že snoezelen využívá až 38,5 % žáků vybraných škol. V porovnání s využíváním dalších terapií (ergoterapie je využívána 37 % klienty, muzikoterapie 46 %, arteterapie 30 %, canisterapie 41 %, dramaterapie 17 %, činnostní a herní terapie 27 %,  reflexní metodiky z fyzikoterapie 15,5 %, aromaterapie 26 %, hipoterapie 21 %, bazální stimulace 27% klienty, další terapie a podpůrné koncepty, jako jsou zraková, orofaciální terapie, trampolining, chirofonetika, biodynamická masáž, barevná terapie aj. jsou využívány 35% klienty) zaujímá multisenzoriální stimulace v snoezelenu významné místo v terapeutické podpoře dětí a žáků těchto škol.

Muži jako oběti domácího násilí

Průběh a následky zločinu z perspektivy oběti patří ke klasickým a „evergreenovým“ tématům viktimologie. Není proto divu, že dnes máme k dispozici velké množství informací o dopadech trestného činu na oběť. I díky viktimologickým výzkumům se pak otevřela velká a společensky závažná témata jako násilí na dětech nebo násilí na ženách. V poslední době začíná ve viktimologii ožívat i problém násilí na mužích. Více zde.

Co jsou vyučovací metody? Co je jejich podstatou? Co je jejich výběr?

Vyučovací metoda je cesta k získání stanoveného cíle. Často dochází k zaměňování pojmů forma a metoda vzdělávání, forma je organizační rámec vyučovacího procesu. Příklad: V rámci jedné formy, jako je např. exkurze, může pedagog využít několik metod – instruktáž, předvádění, rozhovor.

Klasifikace výukových metod z pohledu získávání informací – klasické výukové metody:

1) Slovní metody (vysvětlování, přednáška, diskuse, brainstorming, práce s učebnicí, domácí a školní práce)
2) Názorné metody (předvádění a demonstrace, pozorování, porovnávání)
3) Praktické metody (napodobování, manipulování a experimentování)

Aktivizující metody – jsou spojené s novým pohledem a pozici žáka v edukačním procesu, předpokládají zájem žáků:

1) Metody diskusní (vyznačují se aktivitou alespoň většiny účastníků, kteří se soustředí na dané téma)
2) Metody heuristické (kladení problémových otázek a ukázkou různých rozporů)
4) Metody inscenační (simulace skutečných událostí)
5) Didaktické hry (rozvoj sociálních, kognitivních, kreativních, tělesných a estetických kompetencí žáka)

Komplexní metody – mezi ně patří frontální výuka, skupinová a kooperativní výuka, partnerská výuka, individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků, kritické myšlení, brainstorming, projektová výuka, výuka dramatem, otevřené vyučování, učení v životních situacích, televizní výuka, výuka podporovaná počítačem, sugestopedie a superlerning a hypnopedie.

Už J. A. Komenský zdůrazňoval, že při výběru metody je potřebné, aby použitá metoda zapojila co nejvíce smyslů.
U žáků s mentálním postižením jsou oblíbené mnohé aktivizující metody, metody zážitkových učení, metody řízeného objevování, brainstorming apod. Každá zvolená metoda by měla brát v úvahu individuální zvláštnosti žáků, jejich druh a stupeň postižení.
Různorodost symptomů a charakteristických vlastnosti žáků s mentálním postižením vyžaduje kromě aplikace obecně platných pedagogických principů také uplatňování některých specifických principů.

Metody pro potřeby žáků s postižením nebo narušením lze dělit na metody:
1) všeobecné (tedy stejné jako u inaktních žáků)
2) modifikované (používané u intaktních žáků modifikované pro potřeby žáků s postižením)
3) speciální (používané pouze ve speciálních školách)

V rámci vyučovacího procesu u žáků s postižením používáme:
– metodu vícenásobného opakování informace (umožní co nejpřesněji přijmout informaci)
– metodu nadměrného zvýraznění informace (např. předmět – pozadí)
– metodu multisenzorického zprostředkování (možnost přijímání informace více smysly)
– metodu optimálního kódování (sestavování znaků graficky tak, aby byly co nejjednodušeji rozlišitelné)
– metodu zprostředkování náhradními komunikačními systémy (při absenci mluvené řeči)
– metodu modifikace kurikula (formální a obsahová úprava obsahu vzdělávání)
– metodu intenzivní motivace (vyvolat co největší motivaci pro žádané aktivity)
– metoda algoritmizace kurikula (rozložení větších celků na menší)
– metodu zapojení kompenzačních prostředků (podle druhu a stupně postižení)
– metodu pozitivní psychické tonizace (snaha o vytvoření psychické pohody pro žáka)
– metodu aplikace individuálních vzdělávacích programů