Činnostní učení je vyučovací metoda, která je založena na aktivním zapojení žáků do výuky. Dává jim prostor ke konkrétním činnostem, samostatnému uvažování a vytváření vlastních názorů a otázek. Žáci jsou motivování k projevování vlastní iniciativy, nejsou pouze pasivními příjemci informací, ale samostatně pracují, přemýšlejí a tvoří.

Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Za pomoci učitele žáci objevují principy a zákonitosti jednotlivých jevů. Prostřednictvím manipulace s různými didaktickými pomůckami a tvorbou vlastních úloh a otázek získávají žáci nepřenositelné vlastní zkušenosti z praxe. Při této formě vyučování se zásadně postupuje od prožitků žáků k faktům a až poté k teoretickým znalostem.

Činnosti jsou v rámci výuky vybírány tak, aby s jejich pomocí žáci procvičili konkrétní situace a příklady, které jim v budoucnu přinese jejich každodenní život. Pro žáky má tak výuka osobní smysl a lépe se tím pádem probíranou látku naučí a zafixují si ji. Žáci vnímají učivo jako důležitou součást vlastního života a existence okolního světa.  V rámci celkové výuky jsou žáci vedeni k sebekontrole, sebehodnocení a odpovědnosti za svá vlastní rozhodnutí. Učí se pracovat samostatně i v spolupracovat v kolektivu.

Výuka je vedena tak, aby utvářela podmínky pro vzájemnou komunikaci mezi žáky a učitelem, stejně tak jako mezi žáky vzájemně. Je rozvíjen smysl pro týmovou práci a výuka poskytuje možnost aktivního zapojení všech žáků.

Při činnostním učení je kladen důraz na předkládání problémů a úkolů k jejich konkrétnímu řešení a také na to, aby se každý žák v problematice dokázal orientovat. Individuální činnosti jednotlivých žáků jsou pravidelně střídány činnostmi žáků ve dvojicích či ve větších skupinách. Procvičuje se tak vzájemná spolupráce, domluva, respekt a tolerance.

Tato metoda učení se snaží co nejvíce propojit všechny vyučované předměty. Podporuje budování třídního kolektivu, aktivitu žáků a zájem o studium a dění v okolním světě.