Kromě toho je možné odložení školní docházky o jeden rok, a to na základě doporučení dětského lékaře a pedagogicko – psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra. U závažnějších forem zdravotního znevýhodnění může být nástup do školy odložen až o 2 roky.

Podstatou školní zralosti a připravenosti je předpoklad takového vývoje schopností a dovedností, že se stávají prostředkem k dalšímu rozvoji, jsou tedy využitelné pro novou roli školáka.

Předpokladem školní zralosti je dosažení určité zralosti centrální nervové soustavy. Zrání je závislé na věku a individuálních vlastnostech každého jedince.

Dostatečná zralost centrální nervové soustavy se projeví mimo jiné v přiměřené odolnosti vůči zátěži, v reaktivitě a stabilitě dítěte, což mu umožňuje lépe využít svých schopností na základě dokonalejší koncentrace pozornosti a je také předpokladem pro přizpůsobení dítěte na školní režim.

Na zrání centrální nervové soustavy závisí lateralizace ruky, motorická a senzomotorická koordinace a manuální zručnost. Také je zrání CNS předpokladem rozvoje percepce. Přiměřená úroveň zrakového vnímání umožňuje dítěti na konci předškolního věku úspěšně se učit číst a psát.

V oblasti sluchového vnímání dokáže dítě rozlišovat v době nástupu do školy zvuky mluvené řeči. Mohou u některých dětí nastat problémy se sluchovou diferenciací, jsou způsobeny centrální percepční neobratností. S tím souvisí i artikulační nedostatky.

Pro úspěch dítěte ve škole je důležitá spolupráce obou mozkových hemisfér, která je závislá na jejich rovnoměrném zrání. U chlapců bývá toto zrání pomalejší, proto mohou mít zpočátku ve školním výkonu více problémů.

Se zralostí percepce souvisí vývoj kognitivních procesů. V době nástupu do školy dochází u dítěte k přechodu prelogického myšlení do stadia konkrétních logických operací.

Emoční zralost dítěte je předpokladem pro úspěšnou adaptaci na školní prostředí. Emoční zralost se projevuje v citové stabilitě dítěte, v jeho motivaci ke školní práci. S projevy emoční nezralosti se můžeme setkávat u dětí se zdravotním postižením, protože bývají často udržovány rodiči v závislosti a nesamostatnosti.

Školní připravenost dítěte závisí na působení jeho sociálního prostředí, nejvíce na rodině a  předškolním zařízení, které dítě navštěvuje.

Zabýváme se také vnější a vnitřní připraveností na školní docházku. Vnější připravenost se může projevovat jen jako zájem o zevní prostředí vyučování nebo děti pojímají učení jako hru a úkoly považují za nepovinné. Nemají dosud vytvořeny návyky rozumové práce, a proto nedovedou přemýšlet.

Vnitřní připravenost znamená vlastní způsobilost dítěte ke školní docházce. Jedná se o určitou úroveň poznatků a rozumových schopností, citů, ukázněnosti, sociálních vztahů, adaptability a učebních dovedností a návyků. Je podstatným předpokladem úspěšného plnění školních požadavků.