Péče o děti se specifickými vývojovými poruchami je nezbytná po celou dobu jejich školní docházky. Je možné zajišťovat speciální péči formou individuálního přístupu v rámci běžné třídy základní školy, reedukací prováděnou speciálním pedagogem, reedukací vyškoleným učitelem v kroužku nebo v doplňkové hodině nebo ambulantní péčí v pedagogicko -psychologické poradně. Dále je možné zařadit žáka do specializované třídy pro děti s poruchami učení, nebo pokud je porucha velmi závažná, umístit žáka do dětské psychiatrické léčebny.

Po stanovení diagnózy specifické vývojové poruchy učení je třeba zvážit, který typ péče bude pro dítě nejvhodnější. Nejlehčí formy poruch učení je možné napravovat přímo v základní škole při normálním vyučování. Učitel musí být seznámen s problematikou specifických poruch učení, aby se dovedl přizpůsobit potřebám dítěte a znal základní nápravné metody. Pokud se jedná o závažnější formy poruchy učení, je nejvhodnější zařazení do specializované třídy.

Když žák zůstane ve své třídě, je mu vypracován individuální vzdělávací plán, kde jsou upřesněny jednotlivé kroky nápravy. Je důležité, aby s individuálním plánem byli seznámeni rodiče i ostatní vyučující a aby respektovali daná doporučení, formy a metody výuky. Mezi specifické poruchy učení řadíme dyslexii, dysortografii, dysgrafii, dyskalkulii, dyspraxii, dyspinxii, dysmúzii.

Dyslexie je specifická vývojová porucha čtení, dysgrafie postihuje písemný projev, dysortografik má problémy s pravopisem. Dyskalkulie je porucha matematických schopností, dysmúzie postihuje vnímání a reprodukce hudby. Dyspinxii označujeme jako vývojovou poruchu kreslení a dyspraxii jako poruchu obratnosti.

Tyto poruchy jsou často doprovázeny celou řadou obtíží a to poruchami soustředění, pravolevé a prostorové orientace, sluchového vnímání, zrakového vnímání, poruchami řeči, jemné a hrubé motoriky, poruchami chování a podobně.

Specifické vývojové poruchy učení je třeba oddělit od specifických poruch učení – alexie – ztráta naučené schopnosti číst a agrafie – naučené schopnosti psát. Většinou jde o ztrátu dříve nabyté dovednosti.

Dále je nutné oddělit je od nespecifických poruch učení, které jsou zaviněny například zanedbáváním školní docházky, psychickou deprivací, dětskou neurózou, nedostatkem zraku, sluchu. Jedná se o pseudoporuchy.

O příčinách specifických vývojových poruch učení existuje celá řada teorií. Poruchy učení mohou vznikat na podkladě lehkých mozkových dysfunkcí – LMD. Syndrom lehké mozkové dysfunkce se vztahuje na děti s určitými poruchami učení či chování od mírných po těžké a jsou spojeny s odchylkami centrálního nervového systému. Tyto odchylky se mohou projevit různými kombinacemi oslabení ve vnímání, řeči, paměti, pozornosti nebo motoriky. Podobné příznaky mohou, ale nemusí komplikovat problematiku dětí s mozkovou obrnou, hluchotou, slepotou nebo s mentální retardací. Odchylky mohou vznikat z genetických variací, biochemických nepravidelností, perinatálních poškození mozku či jiných onemocnění nebo poškození prodělaných v průběhu let.

Všechny příznaky poruch učení způsobují selhávání žáka ve školní práci. Opakované neúspěchy pak vyvolávají v dítěti stavy úzkosti, frustrace, pocity strachu.

Poruchy učení ovlivňují celou osobnost dítěte a často i situaci v rodině. Při jejich včasném zjištění a kvalitní reedukační péči může dojít ke zmírnění či úplnému odstranění vzdělávacích obtíží.

Hlavními poruchami příjmu potravy jsou mentální anorexie a mentální bulimie.
Přijímání potravy je základní podmínkou pro udržení tělesného a psychického zdraví. Příčinou závažných poruch a nemocí může být i nedostatek energie a živin přijímaných z potravy. Proto jakákoliv porucha v oblasti příjmu potravy může zapříčinit řadu negativních důsledků.

Poruchy příjmu potravy postihují hlavně mladé dívky a ženy, které zpravidla touží být extrémně štíhlé. Mentální anorexie i mentální bulimie mají mnoho společného a u konkrétního jedince se mohou vyskytovat společně. Při obou poruchách se objevuje nadměrný strach z tloušťky, nadměrná pozornost, kterou jedinec věnuje vlastnímu vzhledu a kontrole tělesné hmotnosti. Poruchy se liší metodami, které tento člověk používá ke kontrole své hmotnosti.

Zásadním omylem, se kterým se setkáváme u jedinců trpícími poruchami příjmu potravy, je mylná domněnka, že přijímání nebo nepřijímání potravy mají vždy pod svou kontrolou a že fázi hladovění mohou kdykoli ukončit. Bohužel tomu tak není. Pokud se rozjede patologický fyziologický mechanismus, pak celý proces již nejde vůlí ovlivnit ani zastavit. Musí pak přejít do péče lékařů.

Za rizikové postoje a chování před vznikem těchto poruch bývá držení nerozumných diet, nespokojenost se sebou, touha po dokonalosti, snížené sebevědomí, negativní hodnocení tělesného vzhledu ze strany veřejnosti. Tento jedinec má sklony k perfekcionismu a trpí přílišnou kritičností.

Společenské prostředí má bohužel pravděpodobně velký podíl na vzniku mentální anorexie a mentální bulimie, velkou roli zde hrají vrstevníci a sourozenci. Jakákoliv negativní poznámka týkající se jejich vzhledu nastartuje sklon k této poruše přijímání potravy.

Mentální anorexie se vyskytuje hlavně u dívek a mladých žen. Kritický bývá přelom puberty a adolescence. Mentální anorexie se vyskytuje výjimečně i u mužů, jedná se však o daleko méně případů.

Slovo anorexie znamená nechutenství, ztrátu chuti k jídlu nebo odpor k jídlu. Dochází zde k úmyslnému snižování hmotnosti, jedinec se vyhýbá některým jídlům nebo omezuje příjem veškeré potravy, nadměrně cvičí nebo užívá léky na odvodnění. Ve svém hubnutí pokračuje, i když už je extrémně vyhublý a začíná se u něj objevovat podvýživa. Tito lidé jsou ke svému stavu nekritičtí, nadále odmítají potravu, jsou schopni i lhát a podvádět. Zpočátku vědomě a záměrně odmítají potravu, po delší době však dochází ke ztrátě chuti k jídlu nebo až k odporu k jídlu. Jedinec se dostává do stavu, kdy již vznikl patologický proces, který nejde vůlí zastavit. V důsledku dlouhodobé podvýživy dochází k tělesným i psychickým změnám a stav může skončit až smrtí. Pokud se mentální anorexie projeví ještě před pubertou, pak mohou být pubertální změny opožděny nebo zastaveny. U dívek se nevyvíjejí prsa, nenastane menstruace nebo se zastavuje růst. Po uzdravení se sice pubertální vývoj dokončuje, ale některé následky mohou trvat celý život. Velmi dlouho trvá, než se organismus i psychika uzdraví.

Mentální bulimie je také porucha příjmu potravy. Může se vyskytovat samostatně nebo v kombinaci s mentální anorexií nebo může na mentální anorexii navazovat. Hlavními projevy je silné a neovladatelné nutkání se přejíst, vůlí neovladatelná touha po jídle a záchvaty přejídání, chorobný strach z tloušťky a následný pocit viny z přejídání. Řešením je pak vyvolání zvracení nebo užívání pročisťujícího prostředku nebo i dočasné hladovění. Záchvaty přejídání se obvykle odehrávají v tajnosti. Záchvaty přejídání souvisejí s výskytem stresových situací. Porucha často propukne po závažných životních změnách spojených se stresem. Spouštěčem může být zahájení studia, odchod od rodiny, změna bydliště nebo zaměstnání a podobně. Záchvaty se často vyskytují bezprostředně po stresové události. Lidé s mentální bulimií obtížněji rozlišují emoční reakce od tělesných pocitů. Na negativní emoční prožitky mohou reagovat jako na pocit hladu.

Záchvaty přejídání se vyskytují ve dvou variantách. Buď dochází k záchvatu náhle, kdy jedinec musí rychle něco hltavě sníst. Při druhé variantě je přejídání cíleně připravené. Záchvaty přejídání trvají různě dlouho. Někdy trvají jen několik minut a jindy mohou trvat až několik hodin. V průměru trvají přibližně jednu hodinu.

Vzhledem k velkému množství jídla, které jedinec zkonzumuje v průběhu záchvatu, může někdy nastat i samovolné zvracení. Někteří jedinci střídají období přejídání a období držení hladovky, snaží se tak udržet tělesnou hmotnost.