Integrace žáků s mentálním postižením

Pojmem integrace se označuje stav, kdy se postižený jedinec začleňuje zpět do společnosti, ze které byl předtím na základě svého postižení vyčleněn, tedy segregován. Školní integrace tedy znamená i integraci sociální.

Zařazení některých postižených dětí do speciálních škol v sobě nese mnohá negativa. V těchto školách nemají dostatek příležitostí k osvojení běžných způsobů komunikace, navazování kontaktů, a to jim pak může ztížit začleňování se do běžného každodenního života po absolvování školy. Vyučování ve speciálních školách má důležitá pozitiva – soustavná práce speciálních pedagogů, nižší počet žáků ve třídě a podobně.

Aby byla integrace zdařilá, je nutné, aby kromě rodiny žáka byla připravena i škola, pedagogové, asistenti pedagogů i spolužáci.

Školní integraci můžeme uplatnit v předškolním vzdělávání a ve vzdělávání na základních školách. Rozlišujeme integraci úplnou, což značí zařazení postiženého žáka do běžné třídy. Zde je vzděláván společně se zdravými vrstevníky podle individuálního vzdělávacího plánu. Tato výuka vyžaduje speciálně pedagogický přístup a spolupráci s asistentem pedagoga. Dále se jedná o integraci skupinovou nebo také částečnou, kdy se žák vzdělává ve speciálních třídách řízených při běžných základních nebo mateřských školách.

Velmi důležitá je odborná úroveň jednotlivých pedagogů a jejich asistentů.

Specifika v přístupu učitele k dítěti s mentálním postižením 

Učitelé a pedagogičtí asistenti, kteří vzdělávají žáky s mentálním postižením, musí brát ohledy na odlišnosti mezi žáky a využít svých pedagogických zkušeností a dovedností. Patří sem i mimo jiné vysoká dávka trpělivosti, schopnost vcítit se do způsobu uvažování těchto dětí a vysoká míra empatie, čili schopnost představit si a procítit, co se v druhém děje.

Důležitou roli hrají i emocionální, volní a intuitivní složky učitelovi osobnosti, jeho postoje a vztahy, životní zkušenosti, kreativita a schopnost improvizace. Učitel musí být zdatný metodicky, protože zvládání výuky čtení, psaní a počítání je u žáků s mentální retardací mimořádně obtížné. Je důležité uvědomit si, že vyučovat žáky postižené mentální retardací je velmi náročná a namáhavá práce. Učitel i asistent pedagoga u těchto žáků mívají obvykle velkou autoritu.

K vyučování žáka přímo v běžné třídě se pedagogům a asistentům doporučuje nešetřit povzbuzením a pochvalou nejen za dobré výsledky, ale především za snahu, dítě musí poznat, že mu učitel rozumí a že se na něj může spoléhat. Těmto žákům spíše vyhovuje učení nárazové než soustavné zatěžování, má se střídat s pauzami při výuce. Úkoly se mají rychleji střídat a je dobré využívat různých příležitostí k procvičování a opakování látky. Pedagog nesmí připustit, aby vznikl pocit méněcennosti při stálých neúspěších v porovnání s ostatními dětmi. Výkony je nutné hodnotit spravedlivě, to znamená s ohledem na žákovi možnosti, nikoliv s ohledem na běžnou normu stanovenou pro zdravé děti.

Podmínky vzdělávání žáků s mentální retardací 

Pro vzdělávání mentálně retardovaných žáků je třeba zajistit snížené počty žáků ve třídě a vhodně upravit prostředí učebny.

Nutné jsou speciální učební metody, výběr učiva odpovídající úrovni rozumových schopností žáků, speciální zařízení a kompenzační pomůcky podle potřeb žáků a podle závažnosti jejich postižení. Zajistit se musí učebnice odpovídající úrovni rozumových schopností žáků a speciálně upravit školní prostředí tak, aby se žáci mezi sebou nerušili, například samostatné lavice.

Nezbytný je individuální přístup k žákovi, přesné strukturování prostoru i času a také vybavit žáka počítačem, který se může stát významným při výuce žáků s autismem.

Vedle vyrovnávacích opatření jsou důležitá i podpůrná opatření – didaktické, kompenzační a rehabilitační pomůcky, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko – psychologických služeb, zajištění asistenta pedagoga.

Taneční a pohybová výchova

Pod pojmem pohybová terapie si řada pedagogů představuje tělesnou, případně zdravotní tělesnou výchovu (ZTV) či léčebnou tělesnou výchovu (LTV).  LTV je mimo pedagogiku, spadá pod zdravotnictví (fyzioterapie). Moderní pedagogické prvky přináší využití taneční a hudební terapie, případně v kombinaci s dalšími expresivními pedagogickými terapiemi a s taneční a pohybovou výchovou. Příklad z praxe:

Beruška (1986) je jeho nejznámější skladbou, proslavily jí Pastelky (1994-1996). Jejich kazety a CD vycházely samostatně i např. jako příloha knihy Pohádková postýlka.

PaedDr. Pavel Kováč (1950) je hudebník a absolvent teorie výchovy na Pedagogické fakultě v Brně. Jeho rytmické písničky se využívají v rámci pohybové terapie a dětského aerobiku. Využívají prvky poetoterapie, jde o zhudebněné verše básníků Hrubína, Škápíkové, Žáčka. P.Kováč působí jako učitel tělesné a hudební výchovy v Bílovicích. Vánoční otázka Brňákům: Víte, že bílovický strom je každoročně vánočním stromem města Brna? Otázka k tomuto článku patří, protože Pavel Kováč je jedním z hlavních organizátorů vánočních oslav pro děti v Brně.

Beruška (1986) je jeho nejznámější skladbou proslavená Pastelkami (1994-1996). Jejich kazety a CD vycházely samostatně i např. jako příloha knihy Pohádková postýlka. V mateřských i základních školách se dodnes píseň využívá v rámci besídek, taneční a pohybové terapie i moderního přiblížení básniček dětem.

 

Taneční a pohybová výchova (TPV) byla začleněna jako doplňující vzdělávací obor v rámci estetické výchovy do Rámcového vzdělávacího programu opatřením ministra školství už v roce 2010. Umožňuje školám obohatit vzdělávací obsah základního vzdělání v oblasti Umění a kultura. Taneční a pohybová výchova zahrnuje tyto oblasti:

  • pohybová průprava
  • prostorové cítění
  • vzájemné vztahy
  • pohyb s předmětem
  • pohybové a taneční hry
  • hudba a tanec
  • improvizace
Příkladová příprava pro hodinu TPV při výuce žáku s lehkým a středně těžkým mentálním postižením, příp. žáků s více vadami: 
Výukový (vzdělávací) cíl: jednoduchá rytmická cvičení s hudbou a tancem 
Výchovný cíl: upevňovat v žácích návyk správného společenského chování – pozdrav 
Vyučovací metody: frontální výklad, názorná ukázka, didaktická hra (hromadná taneční hra) 
Typ učebny: malá tělocvična
Pojmy: pozdrav, pohyb, tanec 
Dříve osvojené: jde první lekci, výchovný cíl navazuje nepřímo na společenské předměty: správné chování na veřejnosti 
Nově vytvářené: rytmický pohyb dle významu písně (zhudebněné básničky Jiřího Žáčka, zhudebnil Jan Kováč) 
Příští hodina: pokračování s druhou částí písně 
Časový harmonogram: klasický, 4 etapy, zkrácená vyučovací jednotka (cca 20 min)
Pomůcky: reprodukovaná hudba, píseň „Beruško, půjč mi jednu tečku“ (k dispozici střih prvních tří slok na YouTube), obrázek berušky, piktogramy pro negramotné žáky
Širší téma: Hudba a dramaterapie pro pohyb mentálně postižených 
Téma: Zpívaná jarní básnička  
Průběh pohybové aktivity: 
1. Motivační úvod (3-5 minut) 
a) přivítání – učitel si podává ruku s každým žákem a zdraví ho výrazným „Dobrý den“ a pohledem do očí (dotyk, pozdrav, úsměv) , vyžaduje to samé od žáků
b) obeznámení s cílem – dnes je další jarní den a zpříjemníme si ho tady zpíváním, hrou a tancem 
c) probouzí se příroda , otepluje se: co vám připomíná jaro? Květiny, včely, broučci. Učitel navádí žáky i na slunéčko sedmitečné, o kterém bude rytmická písnička (text Jiří Žáček, hudba Pavel Kováč). Ukazuje obrázek berušky. 
2. Přípravná část (5 minut)
a) vytleskávání slov z motivace květiny narcis, tulipán, sluníčko, sněženky, teplo, beruška… ( tleskáme, dupeme, pleskáme, luskáme – pohyb slouží jako rozcvičení) 
b) dechová hra: posíláme fouknutí přes dlaň 
c) videoukázka dětského tance na zhudebněnou báseň Beruško, půjč mi jedn tečku 
3. Hlavní část (5-10 minut) 
na hudbu písničky Beruško, půjč mi jednu tečku, pouze její první tři sloky: 
a) volný tanec inspirovaný videonahrávkou (taneční hra) b) zařazení rytmického cvičení vztaženého k jednotlivým výrazům. Učitel předcvičuje, žáci napodobují, a to tak že na slovo : 
  • jednu: zdvíhá palec pravé ruky (ukazuje 1) 
  • na zadečku: poplácne se po hýždích 
  • za větou: vykreslí ve vzduch vlnovku (jako když píše) 
  • nepletou: zakroutí rukama ve vzduchu (výraz ne) 
  • tulipán: zdvihnout paže (napodobení tulipánu) 
  • nebolí: poklepat na bederní část zad 
  • klaní: úklon  

   Obr.: piktogramy jednotlivých pohybových prvků

 
 
 
4. Závěrečná část (3-5 minut) 
relaxace s videem, sledujeme tanec na stejnou písničku na Youtube (dětští tanečníci) včetně druhé části, která bude na programu příští hodinu 
Text prvních tří slok zhudebněné básničky Jiřího Žáčka Beruško, půjč mi jednu tečku: 
Beruško půjč mi jednu tečku, 
třeba tu co máš na zadečku, 
musím ji napsat za větou, 
ať se mi slova nepletou. 
    Tulipán a tulipaní, 
    celý den se sobě klaní,
    až se diví okolí, 
    že je záda nebolí. 
Beruško půjč mi jednu tečku, 
třeba tu co máš na zadečku, 
musím ji napsat za větou, 
ať se mi slova nepletou.
(přípravná hodina byla zpracována pro předmět didaktika pohybové výchovy studijního oboru pedagogika mentálně postižených, Katolické univerzity v Ružomberoku)

Jemná a hrubá motorika

Obratná neboli jemná motorika úzce souvisí také se sdělovací motorikou. Řízená je aktivitou drobných svalů. Postupně se zdokonalují jemné pohyby rukou, uchopování a také manipulace s drobnými předměty.

Zahrnuje několik odvětví:
Grafomotorika= pohybová aktivita při grafických činnostech
Logomotorika= pohybová aktivita mluvních orgánů (při artikulované řeči)
Mimika= pohybová aktivita obličeje
Oromotorika= pohyb dutiny ústní
Vizuomotorika= pohybová aktivita se zpětnou zrakovou vazbou.

Pokud jde o fylogenetický vývoj, jemná motorika lze být chápána jako vyšší vývojový stupeň. Aby mohl vzniknout obratný pohyb, je nutné podrobné zvládnutí prostoru, jak opticky, tak hmatem. V tomto prostoru je pohyb prováděn. Bez podrobného ovládání prostoru nemůže obratný pohyb vzniknout.

Jemná motorika se dá dobře trénovat. Jde vlastně o pohyb prstů a zápěstí, dobrý trénink je například stříhání, skládání papíru, rozepínání a zapínání knoflíků, modelování, skládání Lega, navlékání korálků, manipulace s kostkami nebo modelování.
V novorozeneckém období jsou pohyby reflexní a spontánní. Dítě pohybuje rukama nekontrolovaně a rychle, uchopuje.
V kojeneckém období si dítě už úchop uvědomuje, jeho stisk není tak silný. Předměty bere oběma rukama a vynechává palec. Dítě se předměty také učí pouštět.
V batolecím období dítě napodobuje. Zdokonaluje se také motorika prstů. Pokroky jsou zaznamenávány také v sebeobsluze.
V předškolním věku je důležitá správná volba hraček a stavebnic, vhodné jsou i mozaiky. Další důležitou činností je kresba.

Hrubá motorika

Představuje pohyby celého těla, tedy pohyby velkých svalových skupin. Mluvíme o ovládání těla, o jeho držení, dále o koordinaci horních a dolních končetin a o rytmizaci pohybů.
Spadají sem dvě hlavní funkce pohybové soustavy- posturální a lokomoční (udržování polohy a pohyb). Úkolem je zajistit stabilitu klidové výchozí polohy pohybové soustavy a umožnění změny polohy jak jednotlivých segmentů, tak i celého těla.
Dynamicky probíhá pohyb i udržení polohy, souvisí spolu. Posturální motorika pracuje více s tonickými svaly schopnými vyvíjet sice menší úsilí, avšak po delší dobu. Ale při lokomoci se používá více fyzických svalů, schopných vyvinout rychle větší sílu po kratší dobu. Posturální i lokomoční systém zahrnuje oba typy svalů.

U dětí je důležitá zvídavost pro vytváření předpokladu pro vznik proměnné pohotovostní situace, ze které bude příští pohyb vycházet. Pokud je tato zvídavost potlačena, jejím následkem jsou horší podmínky pro vývoj pohybové koordinace v pozdějších stadiích vývoje. Základním postupem při zhoršené diagnostice je vzpřímení z polohy vleže, typ sezení, stání a lokomoce.

Příklady cvičení:
• Chůze v rytmu
• Krok přísunný, poskočný
• Poskoky na jedné noze a na obou nohách
• Poskoky přes pás papíru
• Pohyby hlavou
• Cvičení koordinace pohybů- házení, chytání míče, kopnutí do míče jednou nohou a posléze i druhou nohou
• Současné kroužení pažemi
• Podlézání pod lanem