Průběh a následky zločinu z perspektivy oběti patří ke klasickým a „evergreenovým“ tématům viktimologie. Není proto divu, že dnes máme k dispozici velké množství informací o dopadech trestného činu na oběť. I díky viktimologickým výzkumům se pak otevřela velká a společensky závažná témata jako násilí na dětech nebo násilí na ženách. V poslední době začíná ve viktimologii ožívat i problém násilí na mužích. Více zde.
Co jsou vyučovací metody? Co je jejich podstatou? Co je jejich výběr?
Vyučovací metoda je cesta k získání stanoveného cíle. Často dochází k zaměňování pojmů forma a metoda vzdělávání, forma je organizační rámec vyučovacího procesu. Příklad: V rámci jedné formy, jako je např. exkurze, může pedagog využít několik metod – instruktáž, předvádění, rozhovor.
Klasifikace výukových metod z pohledu získávání informací – klasické výukové metody:
1) Slovní metody (vysvětlování, přednáška, diskuse, brainstorming, práce s učebnicí, domácí a školní práce)
2) Názorné metody (předvádění a demonstrace, pozorování, porovnávání)
3) Praktické metody (napodobování, manipulování a experimentování)
Aktivizující metody – jsou spojené s novým pohledem a pozici žáka v edukačním procesu, předpokládají zájem žáků:
1) Metody diskusní (vyznačují se aktivitou alespoň většiny účastníků, kteří se soustředí na dané téma)
2) Metody heuristické (kladení problémových otázek a ukázkou různých rozporů)
4) Metody inscenační (simulace skutečných událostí)
5) Didaktické hry (rozvoj sociálních, kognitivních, kreativních, tělesných a estetických kompetencí žáka)
Komplexní metody – mezi ně patří frontální výuka, skupinová a kooperativní výuka, partnerská výuka, individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků, kritické myšlení, brainstorming, projektová výuka, výuka dramatem, otevřené vyučování, učení v životních situacích, televizní výuka, výuka podporovaná počítačem, sugestopedie a superlerning a hypnopedie.
Už J. A. Komenský zdůrazňoval, že při výběru metody je potřebné, aby použitá metoda zapojila co nejvíce smyslů.
U žáků s mentálním postižením jsou oblíbené mnohé aktivizující metody, metody zážitkových učení, metody řízeného objevování, brainstorming apod. Každá zvolená metoda by měla brát v úvahu individuální zvláštnosti žáků, jejich druh a stupeň postižení.
Různorodost symptomů a charakteristických vlastnosti žáků s mentálním postižením vyžaduje kromě aplikace obecně platných pedagogických principů také uplatňování některých specifických principů.
Metody pro potřeby žáků s postižením nebo narušením lze dělit na metody:
1) všeobecné (tedy stejné jako u inaktních žáků)
2) modifikované (používané u intaktních žáků modifikované pro potřeby žáků s postižením)
3) speciální (používané pouze ve speciálních školách)
V rámci vyučovacího procesu u žáků s postižením používáme:
– metodu vícenásobného opakování informace (umožní co nejpřesněji přijmout informaci)
– metodu nadměrného zvýraznění informace (např. předmět – pozadí)
– metodu multisenzorického zprostředkování (možnost přijímání informace více smysly)
– metodu optimálního kódování (sestavování znaků graficky tak, aby byly co nejjednodušeji rozlišitelné)
– metodu zprostředkování náhradními komunikačními systémy (při absenci mluvené řeči)
– metodu modifikace kurikula (formální a obsahová úprava obsahu vzdělávání)
– metodu intenzivní motivace (vyvolat co největší motivaci pro žádané aktivity)
– metoda algoritmizace kurikula (rozložení větších celků na menší)
– metodu zapojení kompenzačních prostředků (podle druhu a stupně postižení)
– metodu pozitivní psychické tonizace (snaha o vytvoření psychické pohody pro žáka)
– metodu aplikace individuálních vzdělávacích programů