;
Son-rise pomáhá při komunikaci a sociální interakci. Probíhá hlavně v rodinném prostředí, ale jak vidíte na videu, může být doplňkově i ve školce či škole. Vždy jako nadstavba k rodinné son-rise. Program se realizuje ve speciálně upravené terapeutické místnosti, která slouží jako herna. Výbava herny je jednoduchá: pár hraček a zrcadlo. Co nejméně rušivých podnětů, aby mohla být pozornost dítěte více zaměřena na terapeuta než na věci. Tím terapeutem, který je v herně s autistickým dítětem sám, je obvykle jeden z rodičů. Pokud je son-rise herna navíc i ve škole, pak to bývá speciální pedagog. Rodiče jsou však v son-rise terapii vždy hlavními terapeuty, rodičovská láskyplná péče je jedním z hlavních principů son-rise. Hračky a zajímavé předměty jsou rozmístěny viditelně, ale mimo dosah. To má motivovat dětského pacienta ke komunikaci, pokud bude nějakou věc chtít. Zrcadlo slouží k uvědomování si vlastního těla a pomáhá v navazování očního kontaktu.
Hlavním principem son-rise je, že rodič se naučí akceptovat svět z pohledu postiženého dítěte. Děti, které se ztrácejí v čase, prostoru a žijí ve svém vlastním světě a svých rituálech učí při son-rise své rodiče či vychovatele tento svět chápat. Tento princip nazýváne připojení (joining). Nebráníme neobvyklým projevům chování, naopak: rodič-terapeut se připojuje k rituálům a specifickým činnostem malého autisty. Společně zírají do prázdna, škrábou po podlaze nebo pobíhají sem a tam. Nebo souznějí verbálně: opakují dokola jeden výraz, jedno slovo nebo se neustále zabývají stejným tématem, vydávají zvláštní zvuky apod. Důležitá je snaha o častý oční kontakt. Pomáhá pochopit rituály malého autisty a je nezbytným krokem k navázání kontaktu s ním. Láskyplné napodobování může pomoci autistovi ukázat, že není osamocen a že někoho zajímá totéž, co jeho.
V další fázi má nastat přechod autisty z jeho světa do našeho. To je dlouhý a složitý proces. Je dobře si uvědomit, že pro dítě s autismem jsou naše sociální vazby a komunikace absurdní a nedovedou je pochopit. Součástí son-rise je motivace, která má vyvolat zájem k objevování nového. Zjednodušeně řečeno: uděláš – dostaneš. Ne však stylem odměny za splnění úkolu nebo dokonce trestu za nesplnění. Příklad: dítě chce hračku a rodič-terapeut od něj požaduje, aby se na něho díval, když si o ni říká. Podívá-li se dostane ji rychleji. Pokud se podívat nechce, opakuje terapeut prosbu o oční kontakt, ale nakonec i tak hračku podá. Jen se k ní dítě dostalo pomaleji.
Optimismus a přístup bez předsudků se doplňuje o princip tzv. tří E: energie, entusiasmus a nadšení (anglicky excitement). To jsou motivace, které se mají přenášet z terapeuta na dítě: terapeut se nadchne se pro jeho hru a následně mu ukáže jinou. Rodič – terapeut není nikdy znuděn ani unaven. Interaktivní hravé učení, které učí děti jen ve chvílích, kdy chtějí být učeny, je také důležitou součástí son-rise. Chce to trpělivost, takový okamžik může nastat za dlouhou dobu. Co se malý autista naučí z vlastního popudu, to ho stimuluje, aby měl učení rád.
Co vytýkají odpůrci metody?
Nejisté výsledky. Je otázkou, zda „vyléčení“ opravdu trpěli autismem, jeho diagnóza zatím nemá stanoveny přesné charakteristiky. Nakonec i první vyléčený, Raun Kaufmann (v úvodu k tomuto článku zmíněný a vyléčený syn amerických rodičů, kteří son-rise vymysleli), měl autismus potvrzen jen jedním lékařem ze šesti různých vyšetření u šesti doktorů.
Zbytečné a nákladné se zdají doprovodné dietní režimy k son-rise, které vycházejí z neprokázané teorie, že autismus je metabolická porucha. Příčinou autismu má být špatném štěpení bílkovin. To prý způsobuje vytváření halucinogenních morfinů, a ty negativně působí na centrální nervový systém. Ze stravy autistů se odstraňují bílkoviny lepek a kasein. Jde o dietu bezlepkovou a bezmléčnou.
Tvrzení, že autismus není porucha chování, ale neurologická změna, kvůli níž má člověk problémy s rozlišováním, navazováním kontaktu s okolím. A takové onemocnění je prý vyléčitelné. Je to však v případě autismu pravda? Vyléčení příznaků PAS se neslučuje s poznatky současné vědy.
Son-rise terapie je pro rodiče nadějí, pomáhá dítěti s autismem postupně zpracovávat svět. Rodiče se věnují dítěti mnohem intenzivněji a také déle. Pobyt v herně je současně přípravou na pobyt mimo domov.