Terapeutická (léčebná) pedagogika^*) je obor, který v Česku zaostává. Ve Švýcarsku se nazývá Heil- und Sonderpädagogik, v Německu a Rakousku Heilpädagogik nebo Rehabilitationspädagogik, v Lucembursku pédagogie curative, na Slovensku liečebná pedagogika (je zařazena na seznamu vysokoškolských studijních oborů pod číslem 1.1.7 pro stupně Bc., Mgr. a  PhD.), vyučuje se na univerzitách v Maďarsku, Belgii a Nizozemí. V anglicky mluvících zemích Evropy, ale také v USA je používán termín curative education, ten však bývá spojován hlavně s antroposofickým pojetím ^*).   U nás se nevyučuje a jako obor prakticky neexistuje. V České republice provozuje léčebnou pedagogiku jako obor pouze Střední škola Euroinstitut v rámci doplňkové činnosti školy.^**)Není však vyučovaným oborem na žádné vysoké škole, existují pouze možnosti dílčího studia, např. bakalářské studium arteterapie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, či studium muzikoterapie v rámci CŽV na Univerzitě Palackého v Olomouci. Žádné z těchto studií však v praxi nedává kvalifikaci pro výkon povolání (např. arteterapeuta či muzikoterapeuta), k výkonu uvedeného povolání je potřebná kvalifikace psychologa nebo speciálního pedagoga.

Vzhledem k absenci zakotvení léčebné pedagogiky u nás v zákonu o pedagogických pracovnících i v Národní soustavě kvalifikací a Národní soustavě povolání, nemůže zatím léčebná pedagogika být tím, čím by měla být především: pedagogickou disciplínou. Některé z terapií zaštiťuje speciální pedagogika, příslušná vyhláška (v době psaní tohoto textu jí byla Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních) vyjmenovává některé terapie pouze jako příklad a uvádí artetererapii, muzikoterapii. Ostatní se skrývají pod pojem podpůrné terapeutické postupy.

Koncepce terapeutické pedagogiky je založena na vědeckých základech a na mezinárodní vědecké spolupráci. Mezinárodním zaštiťujícím profesním sdružením je IGhB (Internationale Gesellschaft heilpädagogischer Berufs Nund Fachverband, tedy Mezinárodní společnost terapeuticko-pedagogických profesních a odborných organizací), která byla založena v r. 2005. V současnosti sdružuje sedm profesních organizací: z Německa, Lucemburska, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska, Slovenska a Maďarska. Předsedkyní IGhB je Prof. Dr. Karin Bernath ze švýcarského Utrechtu.

V Československu byla výuka léčebné pedagogiky zahájena na přelomu let 1967 a 1968 na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Za normalizace byla v polovině 70. let zrušena a obnovena opět až po sametové revoluci. Po rozpadu Československa se nadále rozvíjela jen na Slovensku. V České republice nebyl obor otevřen vůbec a metody léčebné pedagogiky si přivlastnila pedagogika speciální. Na Slovensku patří k současným osobnostem léčebné pedagogiky docentka Barbora Kováčová a profesorka Marta Horňáková. V ČR zůstaly některé terapie součástí speciální pedagogiky. Teorii, proč by tomu nemělo být, uvádí výše zmíněná profesorka Horňáková z Bratislavy:

Léčebná pedagogika – na rozdíl od speciální pedagogiky, která vychází z daného postižení a která z něho odvozuje speciální postupy při vzdělávání, výchově a integraci postižených – se zaměřuje na optimalizaci vývoje, prevenci druhotných poruch a nápravu při výchovných problémech. Léčebná pedagogika akcentuje výchovu s cílem dosáhnout maximální možné sebekompetence jednotlivce a využívá k tomu medicínský model péče o pacienta – tj. vychází z důkladné diagnostiky (obsahující diagnózy vlastní i diagnózy jiných odborníků, problémovou anamnézu, analýzu výchovné situace klienta, prognostické závěry a návrh opatření na zlepšení zjištěného stavu) a realizuje terapeutický postup podle povahy problému.

Pokud chceme vymezit rozdíly mezi speciální a léčebnou (terapeutickou) pedagogikou: speciální pedagogika vychází z daného postižení a  z něho odvozuje speciální postupy při vzdělávání, výchově a integraci postižených, zatímco léčebná pedagogika se zaměřuje na optimalizaci vývoje jedince. Terapeutická pedagogika se zabývá vzděláváním a výchovou, ale také diagnostikou a terapií těch jedinců, jejichž situace je ztížena nepříznivými okolnostmi (výchovnými, sociálními, zdravotními apod.). Jde o takové ztížení, které znemožňuje vést věku přiměřený způsob života a uplatnit se adekvátně ke svým schopnostem. Terapeutická pedagogika využívá medicínský model péče o pacienta.

Úkolem terapeutického pedagoga je podporovat člověka při přebírání odpovědnosti za svůj život. Činnost je založena na odpovědnosti a způsobilosti odborně konat, terapeutický pedagog musí být schopen přiměřeně reflektovat své řízení (reflexivní evaluace, intervize a supervize). Současně je nutno respektovat klienta jako autonomní seberegulující bytost. Je akcentována výchova, jejímž cílem je dosáhnout maximální možné sebekompetence žáka. Léčebná pedagogika pracuje častěji s termíny jedinec, člověk apod., ale protože jde o pedagogickou disciplinu, je oním jedincem nakonec vždy žák.

^*) Pozor, nezaměňujme bio-medicínský a tradičně pedagogický model s antroposofií, která též využívá pojem léčebná pedagogika v rámci steinerovského výzkumu duchovního světa. Odezva na učení R. Steinera je však rozporuplná: od obdivovatelů (např. zastánci waldorfského školství) po kritiky (odkaz na názor české klubu skeptiků Sisyfos zde).