Mezigenerační komunikace jako součást speciální a léčebné pedagogiky je zaměřena do několika rovin, mimo jiné i na prevencí ageismu [ejdžismu]. Ageismus je slovo pocházející z angličtiny (age = věk), je to věková diskriminace. Jde o proces systematického stereotypizování a diskriminace proti starším osobám nebo ve prospěch mladší věkové skupiny. Opakem je adultismus, který se v psychologii objevil v roce 1903. Za adultismus označujeme chování a postoje, které vycházejí z předpokladu, že dospělí jsou lepší než mladí lidé. Proto mohou jednat s mladými bez dohody. 

V ČR se ageismus často projevuje např. při zaměstnávání, kdy bez ohledu na zkušenosti a schopnosti jsou upřednostňování mladí lidé a starším osobám není umožněn přístup ani do základního výběrového řízení (podle věku může zájemce o práci vyřazovat už např. počítačový systém). Přístup se objevuje nejen k v komerční sféře, bohužel i v neziskovém sektoru. Ze zkušeností lze jmenovat například nevládní neziskovou organizaci Člověk v tísni.

Ageismus může mít i extrémní projevy, takovým byla před několika lety facebooková skupina vyvolávající nenávist k důchodcům. 

Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné – DŮCHODCI! Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci z ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci.

Definicí generace je několik, jde o pokolení se stejnou časovou socializací. Pojem nemůže být jednoznačný, společným pojítkem bývá styl života a způsob myšlení. Obvyklé je řazení osob stejně starých (vrstevníků) do stejné generace. Synonymem může být pokolení, kohorta. Generace je obvykle strukturována sociální příslušností, ale také politicky, nábožensky, vzděláním, profesí, rodinným zázemím, rovněž etnicky a národnostně i individuálními psychickými vlastnostmi.

Neúcta v rodině je prvotním zdrojem konfliktu. Už v devadesátých letech formuloval  britský sociolog 1990 Paul Willis kolektivní identitu mládeže na základě životního stylu, trávení volného času a způsobu konzumního chování. Výrazný rozdíl v přístupu mladých k seniorům je patrný např. mezi Evropou (či Amerikou) a Asií. Asijská kolektivní mnohagenerační rodina je základem vzájemné úcty a chápání. Když vysvětluji, proč ve střední škole Euroinstitut hledají ke studiu pečovatelských služeb hlavně žáky a žákyně z Asie, říkám za nás, Asiaty: „My jsme vyrostli v rodinách, kde na jedné straně místnosti dožívá prababička a na druhé rodí starší sestra. Pak je náš přístup ke starým a postiženým  logicky zcela odlišný, než přístup mladých lidí u vás.“

Současná transgenerační psychologie zkoumá transgenerační vývojový cyklus rodiny a její transgenerační emoční pole, zaměřuje si i na transgenerační dědičnost rodových struktur, včetně přenosu odolnosti a zranitelnosti. Transgenerační rodinná diagnostika je prevencí mezigeneračních konfliktů a podporuje mezigenerační solidaritu.

Euro-americký přístup se od asijského liší zásadně. Důraz je kladen na výchovu v institucích např. předškolních zařízeních či školách. Mnohdy jde o projekty sponzorované z veřejných financí. V Asii je priroita v rodinné výchově, podílejí se také  mezigenerační partnerské vztahy a sňatky (v Evropě společensky nepřijímané), sdílené trávení volného času, z komerčních aktivit např. seniorská turistika. Asie stále upřednosňuje hmotné zabezpečení, zážitky, vzdělávání či životní zkušenosti, které jsou typické pro mezigenerační vztahy, protože vyžadují finanční zázemí. Máte  jiné postřehy?

Autor: Rowena Streda